Jak to začalo….

 
Už když jsme se nastěhovali do našeho domku se zahradou, věděli jsme, že chceme psa. Vždycky se mi líbil zlatý retrívr, ale chtěli jsme, aby nám pejsek náš dům také hlídal a k tomu retrívr předurčen není. Tak jsem začala pátrat v atlasu psů vlastně náhodou jsem natrefila na plemeno hovawart, o kterém jsem nikdy předtím neslyšela (a nejen já). Podle fotek krasavec a podle popsaných vlastností to byl právě pejsek, kterého jsme hledali – chytrý, společenský, klidné povahy, hodný k dětem a zároveň hlídač. Zřejmě pro podobnost s již zmíněným retrívrem jsme se rozhodli pro plavou fenku.

A tak jsem si v srpnu 2000 koupila časopis o psech s inzeráty, na několik zavolala a zanedlouho už jsme s manželem jeli na Moravu do Rohozné nedaleko Jihlavy, kde na nás čekala poslední fenka z vrhu Ambra. Bylo jí už 2 a půl měsíce, chovatelka paní Mikešová si už myslela, že si jí nechají, ale když jsem zavolala a společně jsme zjistily, že jim zbývá právě plavá fenka, kterou my hledáme, rozhodla se, že nám ji přenechá. Pro štěňátko jsem měla v autě nachystanou krabici, ale když nám ta chlupatá koule běžela vstříc, věděla jsem, že do krabice se rozhodně nevejde. Po vyřízení všech formalit jsme se rozloučili, Ambruška v autě jednou zakňučela, pak se rozvalila přes půl zadního sedadla a skoro celou cestu až domů spokojeně spala. Několik prvních dní jsme spali s ní, ale navzdory všem očekáváním byla moc pohodová a klidná a nijak neprojevovala stesk po původním domově. Také jsme si jí přejmenovali na Sandy, což nám vzhledem k její pískové barvě srsti přišlo výstižné a od té doby jí jméno Ambra zůstalo jen v „papírech“.

Na začátku jsme chtěli jen domácího mazlíčka a rozhodně jsme neměli v úmyslu chodit se psem na výstavy nebo rozjíždět nějaký psí „business“. Ale to jsme také ještě nevěděli, co vše je potřeba k tomu, aby fenka s PP měla i „papírová“ štěňata. Ale jak se říká člověk míní, život mění….. A tak, protože jsme Sandy štěňátka aspoň jednou dopřát chtěli, rozhodli jsme se, že uděláme vše nezbytné pro to, aby Sandy mohla být zařazena do chovu a mít také štěňátka s PP (dnes už také vím, že bych nikdy žádného psa bez průkazu původu nechtěla). Postupně jsme proto absolvovali Svod mladých, Klubovou výstavu, Bonitaci, nechali udělat rentgen kyčlí…. Jinak jsme na žádné výstavy nechodili, i když nám mnoho lidí „z branže“ říkalo, že by Sandy určitě měla šance na dobré umístění. Ale my jsme to k našemu štěstí nepotřebovali, pro nás byla a je úžasná a jedinečná i bez titulů. Také jsme si nechali zaregistrovat vlastní chovatelskou stanici, a protože naše městečko leží v malebném údolí pod zříceninou středověkého hradu Radyně, dali jsem jí název "z Radyňského podhradí".

Naše rodina se od Sandyna příchodu rozrostla o 2 další členy – Lukáška (nar. 2002) a Vojtíška (nar. 2005) a i ty Sandynka přijala báječně a nikdy jsme nepozorovali sebemenší projevy žárlivosti nebo rivality.

Sandy je náš miláček (ale má venku svou boudu a lože s námi nesdílí ) a věříme tomu, že, jak se píše v moudrých knihách, kdo si jednou pořídí hovawarta, už by nikdy nechtěl jiné plemeno.

Od doby, kdy jsem psala tuto úvodní stránku, uplynulo už několik let a Sandynka už bohužel není mezi námi (do psího nebe odešla v únoru 2010). Byla báječná a s láskou na ní vzpomínáme. Bez ní nám bylo moc smutno a tak jsme si brzy přivezli další psí kamarádku - Babu z CHS Hali Gali Terezy Mulačové, kterou jsme na památku Sandynky pojmenovali pro změnu Ambra :-).